Během poslední Foundation v Česku před týdnem jsme otevřeli jako jedno z témat možnost být vidět a slyšet a ukázat své talenty.
Kolik osob znáte, které jsou nesmírně nadané, leč netroufají si ukazat své dary světu?
Kolik jich na druhou stranu potkáváte, které budou “mlátit prazdnou slámu” při každé příležitosti, zcela bez obsahu. Máte také kolem sebe osoby, které si myslí, že existují, jen když na sebe strhnou pozornost jakýmkoli způsobem a v jakékoli situaci? Je v tom lehkost anebo je za tím úplně jiná energie? Energie neuznání a určitého zoufalství? Co když v momentě, kdy máte skutečně co říci, se objeví publikum ochotné vám naslouchat?
Je toto přínosem?
Mám co říci?
Co vytvoří tato sdělení pro mě a pro ostatní?
Jedna věc je zoufale hledat publikum a druhá věc je vytvářet vděčné posluchače tím, že inspirujeme a máme co sdělit.
Jaké by to bylo věřit sobě a tomu, že jste schopni vytvořit autentický obsah, který může druhé obohatit? A jaké by to bylo nenechat se strhnout nebo podráždit každým, kdo zoufale křičí o pozornost?