Můžete mít pravdu nebo můžete mít svobodu možností.
Někdy slova prostě přicházejí a chtějí být napsána, stále se vracejí a pak víte, že jsou tu, aby někomu přispěla, a tak jim to umožníte.
„Vědomí je jen vědomí. Není to správnost.”
Tohle jsem slyšela na tréninku, který jsem nedávno absolvovala, a slyšela jsem to mnohokrát předtím.
Někdy jsme tak tvrdohlaví, že si držíme své pevné úhly pohledu, držíme se jich, jako by na tom závisel náš život, přestože nás jen omezují.
Někdy za ně anebo pro ně dokonce bojujeme, slovy nebo bez nich…
Co kdy vyřešil boj?
Komu se kdy ulevilo bojem?
To, co mohlo pocházet původně z uvědomění, se stává hustým a pěkně hnusným, jakmile jsme ochotni kvůli tomu ztratit svůj klid a prostor.
Když nás to stojí naše přátele.
Pokaždé se mi vybaví tato otázka, kterou jsem už dávno slyšela od Garyho Douglase:
Chceš raději mít pravdu nebo být svobodný?
Co když existuje jiná možnost než ta, kterou nám poskytuje mysl?
Co když prostoru a míru lze dosáhnout pouze mimo mysl a teď je ten čas?