O radosti vděčnosti a přijímání

Miluji jejich radostný křik, když letí s celým hejnem a jejich exotickou siluetu proti obloze když přistávají. Když facilituji online SOP často přiletí a houpou se na větvi, odkud je vidím.

Víme o sobě.

Před několika měsíci jsem na deset dní vycestovala a po mém návratu se po papoušcích jakoby slehla zem. Už jsem měla za to, že se přestěhovali a že je hned tak neuvidím a chyběl mi jejich radostný výraz. Pak se zničehonic ukázali znova, ale v dvojnásobném počtu. Jeden, jakoby mě zpozoroval a přivolal celé hejno, kde tentokrát byli i malí, letošní.

Došlo mi, že skutečně komunikujeme, že se nemůžu na týden sebrat a odjet bez rozloučení, to se prostě nedělá. Takže tentokrát jsem jim před odjezdem řekla, že odlítám na týden a budu zpátky a že se na ně už zase těším.

A co na to mí zelení známí?

Včera při mém návratu tady v Alkmaaru byla zima a pršelo, rozhodně ne počasí na procházku, z parkoviště k našim dveřím je to maximalně minuta. Jaké bylo moje překvapení, když ještě než jsem stihla zavřít dveře od domu slyším hlasitý křik a přilétá osm krasavců, oblétají pomaleji než jindy náš dům a jeden z nich se s hlasitým pokřikem dokonce zastavil nad naším vchodem ve vzduchu, aby dokonale rozptýlil všechny mé pochybnosti o tom, že tohle může být náhoda.

Jak úžasné přivítání.

Neskonalá vděčnost za dar, kterým tihle malí kamarádi jsou pro můj život a kterým je pro mě Země a příroda ve velkém.

Jaké dary malé i velké jsou tady pro nás, kolik jich přijímáme a o kolik více jich ještě kolem nás čeká?

Krásný den!

Autor: Ivana Faber