Nepochybně jste se s tím už také setkali.
Jednou z nejbolestivějších věcí pro humanoida je, pokud se k vám otočí zády někdo na kom vám záleží.
Lítost, pocity viny, myšlenky na to, co se vlastně stalo, snaha vrátit se zpět na místo, kde bylo vše hezké…
Jeden ze způsobů, jak zastavit sebe sama a přijímání nových možností a darů je zůstat fixováni v tíze a zklamání podobných situací.
Zůstat viset na někom, kdo se od vás oddělí tím, že vás začne soudit.
Jediná možnost, kterou ostatní mají proto se od nás oddělit (ať už nás znají nebo ne) je totiž projektovat na nás soudy.
Vybavuji si tyto situace už z doby ještě než jsem se dostala do puberty…
Kolikrát od té doby se něco podobného ukázalo ve vašem životě?
Přátelském, pracovním, rodinném, milostném…
O kolik snazší a radostnější by byl náš život, kdybychom si uměli poradit s těmito situacemi, které často považujeme za extrémní či intenzivní?
Co je za tím, že jsou pro nás tak těžké?
Přestat přispívat těm, kdo nás soudí, přestože se k nám otočí zády je pro humanoida složité.
Ve skutečnosti nemožné.
Úroveň péče, kterou máme a kterou JSME je úplně jiná než je v této realitě běžné.
Tato otázka vám možná přijde „mimo“, zkuste ji zvážit, uvidíte, co to pro vás udělá…
Co když se nemusíme oddělovat od těch, kdo se nás pokouší vyloučit ze svého života?
Co když nemusíme vyvážit jejich soudy a bariéry vůči nám těmi svými?
Jakou jinou možnost máme k dispozici?
Ve svém životě mám vícero stejně tak jasných jako radostných příkladů těch, kdo se po krátkém či delším období reakce a vzdoru na určitou záležitost, se kterou si v daný moment nevěděli rady, vrátili a jsou opět ochotni přijímat a být přínosem.
To by pochopitelně nebylo možné, kdybych se rozhodla, že už o nich nechci nic vědět, že mě dál nezajímají.
Jedním ze skvělých prostředků proto jak rozpustit soudy a pevné úhly pohledu, které často visí ve vzduchu a na které máme potřebu reagovat je podívat se na to, kde jsme za osobu, se kterou momentálně zakoušíme nelehkost vděční.
Často objevíte spoustu krásných prožitků, momentů, chvil, které jste možná zatlačili do pozadí pod vlivem toho, co se právě odehrává.
Rozhodně netvrdím, že je třeba držet si v životě každého a všechny.
Jsou jisté tací, bez kterých se s lehkostí obejdete…
Utápět se v lítosti a pocitech viny či zklamání z toho, že váš život opustil někdo, koho jste měli rádi a považovali za kamaráda, ale také nemusí být vaše cesta…
Zkuste se ptát “Co jiného je možné?”
Zkuste vděčnost.
Vesmír nezná nedostatek…
Požádejte, aby vam ukázal více toho, po čem toužíte.
Ne od té jedné konkrétní osoby, která vám to právě upírá, ale obecně.
Možná budete překvapeni, kolik objevíte těch, kdo vás rádi a ochotně budou přijímat a budou za vás vděční.