Nedávno jsem se účastnila Garyho programu Přežít 3. světovou válku, kde byla po dva večery řeč o momentální situaci ve světě i o tom, s čím se už přes dva roky potýkáme a jeden z postřehů, který mi utkvěl, se týkal následování nesmyslných pravidel oproti následování toho, co víme: našeho vlastního vědomí.
“Pokud jste ochotní naslouchat sobě, nikdo vás nezaregistruje, nikdo si vás nevšimne, pro systém budete neviditení.”
To dokonale vystihuje mou zkušenost z cestování za poslední dva roky, kdy ač se to v nejrůznějśích stádiích zdálo zcela nemožné, jsem se pokaždé bez jediného problému dostala tam, kam jsem chtěla a dokonce odfacilitovala nespočet živých tréninků v době, kdy se celý život přesunul online.
Ne moje kurzy.
Nejextrémněji se toto projevovalo na letištích, kde na dodržování předpisů dohlíží vytrénovaný personál, což mi poskytlo možnost zjistit, jak se věci mají.
Všichni asi víme, který typ respirátorů byl v ČR povážován za ten jediný správný a to je přesně ten typ, který moje tělo odmítnulo naprosto jednoznačně.
Krom toho, že se v něm prostě nedá dýchat, nevypadá ale ani trochu sexy, což se ostatně nedá tvrdit ani o žádném jiném z modelů.
Následující situaci nikdy nezapomenu: na pražském letišti je možná osmero vrátek, kterými se dá projít k bezpečnostní kontrole. Před jednimi z nich stojí kontrola, která posílá všechny se “špatným zobákem” koupit si nové balení respirátorů v proto určeném automatu.
Fronta na kontrolu zobáků až za roh a všichni, kdo by se rádi dostali dovnitř odletové haly vzorně nalézají její konec a čekají až je osoba v uniformě u vrátek pustí dál nebo odkáže jinam.
Hm, co jiného je možné?
Toto organizované šílenství mi dává možnost vybrat si ze zbylých sedmi vrátek jedny z těch nehlídaných, v klidu si je otevřít svou palubní vstupenkou a v klidu, zcela nezaregistrovaná, projít, s evidentně “ošulenou” rouškou, kterou mám navíc stáhnutou pod nos.
Nekonečná bytost má nekonečnou možnost volby. Může si vybrat to, co bude fungovat v jakékoliv situaci, nemusí ze sebe dělat méně, jen proto, že si to tak vybírají všichni kolem.
Ještě mi běží hlavou: “Jak snadné! Jak je možné, že něco podobného nenapadne někoho jiného?”
Kolik lidí máte kolem sebe, kteří jsou ochotní zeptat se co jiného je možné a řídit se tím, co vědí namísto toho následovat pravidla?
Jak to máte vy?