Notoricky známá historka, která nicméně ještě stále dokonale ilustruje účinnost Access prostředků pro práci s entitami (bytostmi bez těl).
Před lety, když jsem vyrazila na svůj první zahraniční trénink s Dr. Dainem Heerem, mi přišlo jako dobrý nápad ubytovat se spolu se svou holandskou kolegyní. A té pro změnu přišlo jako dobrý nápad využít pro to na hotel přestavěnou věznici, jejíž objekt se nacházel v docházkové vzdálenosti od místa konání kurzu v letním Stockholmu. Zatímco já jsem letěla už odpoledne a na místě byla brzy navečer, její plánovaný přílet byl uprostřed noci.
Tak jsem se v „kopce“, adoptované na pokoj ocitla sama a došlo mi rychle, že se architekt snažil co nejvíce zachovat charakter budouvy. Do té míry, že vchod do jednotlivých pokojů byl nízkými průchody z velké šedé chodby a každá druhá cela byla přestavěna na koupelnu.
Na večeři jsem se vydala do místní restaurace a udělalo na mě dojem jak byly jednotlivé pokrmy nejen chutné a nápadité, ale i esteticky přitažlivé… pastva pro oko.
Pak jsem se ovšem ocitla opět sama zpátky na pokoji a byl čas jít spát. Hned při čištění zubů jsem zjistila, že sama tedy rozhodně nejsem, když se v zrcadle za mnou objevil obrovský plešatý chlapík, jemuž cela nepochybně „patřila“ v dobách, kdy tam přebývali nejtěžší švédští delikventi.
Nejdříve mě polil nepříjemný pocit: takhle jsem si svůj pobyt v zahraničí rozhodně nepředstavovala, pak ovšem bleskově najely nástroje. A tak jsme si velmi rychle vysvětlili jednak to, že to už dávno není jeho cela, ale teď můj hotelový pokoj a hned nato, že už dávno nemá tělo a může si vybrat se odsud posunout někam jinam, někam, kde mu to bude vyhovovat lépe. Puf a tento maník byl pryč. Ještě jsem se ani nenadechla a hned se ovšem začali přede mnou štosovat další odsouzenci, které tato nová možnost rozhodně nenechala chladnými.
To mohla být práce na pár hodin, nicméně tolik času se mi rozmluvami s vězni trávit nechtělo. “OK, vážení, všichni, kdo tu ještě visíte a chcete odejít, teď je vaše možnost. A všichni ostatni, kdo byste si rádi jen povídali – bohužel, toto je můj hotelový pokoj a nejsem na vás zvědavá – okno je za mnou, dveře přede mnou, vyberte si ústupovou cestu, protože jakmile „vyčistím“ ty, kdo tady už nechtějí viset, jdu spát.” Puf a naráz byl klid. Spousta bývalých odsouzených si evidentně vybrala novou existenci.
Největší vtip mě ovšem čekal ráno u registrací, kdy kolegyně, která dorazila ve 3 hodiny v noci na dotaz, kde jsme ubytované odpověděla: „V té věznici tady poblíž, jak z ní udělali hotel. Ale mají to tam úžasně vyčištěné, skvělá energie a celou noc tam byl úplný klid.”
Musím říci, že co znám tyto prostředky je mi nesrovnatelně lehčeji vlastně kdekoliv a jak tak různě cestuji, rozhodně se mi hodí.
Jaké by to bylo vědět jak si poradit v prostorách, kde evidentně „něco visí“ nebo v situacích, kdy máte sevřený žaludek a nevíte proč?