Letos z rozhodnutí mých tří chlapů, z nichž ani jeden neměl chuť cestovat s rouškami a nechat si šťárat v nose, trávíme dovolenou v Holandsku. A v Holandsku, ať už jsme kdekoliv to nikdy není daleko na místo kde jsem facilitovala Foundation.
Pronajali jsme si impozantní vilu poblíž Den Bosche, který má atmosféru jižní Francie a je vyhlášen burgondským životním stylem a skvělými restauracemi.
Hned druhý den našeho pobytu jsme se vypravili procházkou za město do rozlehlé pevnosti, adaptované nově na bytovky a různé alternativní služby, kde jsem před zhruba čtyřmi lety v tehdejším Yoga studiu odfacilitovala jeden z mých prvních Foundation tréninků mimo Alkmaar, kde bydlíme.
Na terese jedné z restaurací tohoto komplexu se mi vybavila jednak spousta vzpomínek a dokonce otázek a jména účastnic tohoto kurzu a pak taky setkání méně nápadná.
Tato pevnost sloužila za druhé světové války jako kasárna a pamatuji si, že jsem naprosto jednoznačně vnímala energie vojáků, kteří tam zahynuli a od té doby tam zůstali viset. Jejich přítomnost nebyla nijak nepříjemná, vlastně jsem si jich všimla „náhodou“, když jsem se po obědě vracela zpátky po schodech do patra a náhle jsem kolem sebe zaznamenala pohyb a došlo mi, že je na schodech „nějak rušno“.
„Entita je bytost, která se zasekla v prostoru a čase.“
Tenkrát jsme jich facilitovali a uvolnili kvanta. Podobnou zkušenost jsem měla i během Foundation v Arnhemu, který byl za druhé světové války bombardován a později znova vystavěn.
Facilitace entit je snadná a občas i zábavná s praktickými a pragmatickými nástroji Access Consciousness. Ať už se to týká míst, kde se stala nehoda, proběhla válka, předků, kteří zatím nedokázali nebo nechtěli odejít nebo dokonce domácích mazlíčků.
Vděčnost bytostí, které se cítí být viděny, uznány a získají novou možnost volby je nepopsatelná a tyto zážitky jsou a zůstávají pro mě i po letech zdrojem radosti a skvělou ukázkou použití Access prostředků v praxi.
Co když nahlédnout do světa „za oponou“ nemusí být složité?
Co vše jsme o tomto věděli jako malí a zapomněli jen proto, že nám bylo řečeno, že to neexistuje?
Jaké to bude znova se rozpomenout?
Jakým obohacením našeho života může být tento neviditelný, ale jasně patrný svět?