„Nejsme oddělení…to, co se děje jednomu z nás, se děje nám všem. To, co vnímáme mimo sebe coby neakceptovatelné, je potřeba nejdříve transformovat v sobě. V momentě, kdy na tom nemáme žádný náboj, nás to ani nezasáhne.”
Jaké by to bylo podívat se na záležitosti, které se jeví jako osobní z širší perspektivy?
Samozřejmě, že transformace je možná jenom tam, kde si to dotyčný vybírá, kde si skutečně volí více vědomí, bez bariér, bez reakce a bez odporu.
V zemi kde se, jak mi bylo záhy vysvětleno, “úspěch neodpouští” je přínosné uvědomit si jedno: manipulace, pomluvy, lži, závist, nenávist, gaslighting… čím více špíny někdo použije na to, dostat nás dolů, tím větší kompliment nám tím vlastně věnuje, tím více energie posílá naším směrem, tím více jim evidentně na nás záleží. Většinou, aniž by si to sami uvědomovali.
Na místě je vděk.
Vděk za tu energii, která pokud přijímána bez bariér krmí naši vlastní tvorbu. Skutečný tvůrce vezme cokoliv přiletí jejich směrem a dokáže to transformovat.
Jaké to bude mít naprostou lehkost s přijímáním, ať už se vám druzí pokoušejí poslat cokoliv?
Autor: Ivana Faber