Dnes má Sam 19. narozeniny, a protože jsem v zahraničí (neboli v Praze), slavili jsme to už předem.
A jelikož jsem nechala mobil doma, nemáme ani jednu fotku…
Měli jsme krásný večer s vynikajícím italským jídlem a objevili tak nové místo, které bude s největší pravděpodobností jedním z našich oblíbených.
A i když jsou dnes Samovy narozeniny a myslím na něj a přeju mu všechno nej, cítím také obrovskou vděčnost za Daniela, mého manžela.
Založit rodinu v pro mě cizí zemi, v době, kdy Daniel právě dokončil univerzitu, pro nás bylo před 19 lety „zajímavým“ a rozhodně nesnadným počinem.
Co jsme oba věděli?
Teď, když už jsou oba kluci velcí… 14 a 19
Jsou pro nás coby rodiče věci tak jiné.
Stres z toho, že to musíme „udělat správně“ a nepokazit to, který jsme se vždy snažili zakrýt, je pryč.
Evidentně se nám to podařilo, a i když je každý z nás velmi odlišný, také vidím, jakým přínosem bylo právě to pro kluky. Být sami sebou.
Jak to, že se vzájemně respektujeme a nemusíme prosazovat svůj názor jako ten jediný správný, jim umožnilo rozvinout vlastní povědomí o tom, co funguje pro ně.
Netřeba dodávat jak vděčná jsem za to, že existují věci, na kterých se oba shodneme, věci, které považujeme za důležité, věci, které tvoří náš život a přinášejí lehkost…
Ani jeden z nás nemá problém s přijímáním peněz, ani jeden z nás nebyl tak hloupý, aby dodržoval pravidla a nařízení kovidové totality, máme rádi dobré jídlo a krásné věci a jak jsem znova zjistila teprve nedávno, obě naše těla milují pohyb a je to znát v jejich interakci.
Dáváme si navzájem prostor a jsme také připraveni se vzájemně podporovat v různých výzvách a situacích, které život přináší, aniž bychom vyčerpávali jeden druhého.
Jsou věci, které bychom chtěli vytvořit jako jednotlivci i společně.
S každými novými narozeninami Sama nebo Edyho vidím, jak jsme oba šťastní a hrdí na ně a na to, jak se ukazují, co vědí, čeho jsou schopni, jak oba září, každý svým zcela odlišným a jedinečným způsobem.
Jsem za to obrovsky vděčná.
Jak se to ještě zlepší?