Nedávno se mě začínající, velmi bystrá Bars facilitátorka ptala, co si počít s těmi, kdo ve své naivitě propadají kontrole druhých a nechávají se zhypnotizovat těmi, kdo s nimi nemají ten nejlepší záměr.
Kdo se stanou obětí těch, jimž jde o jediné – vydělat si na nich.
Jak otevřít oči těm, kdo padnou za oběť lžím, pomluvám, planým slibům a ovládání, zabaleným do sladkých řečí?
V současné době vidíme tento fenomén všude kolem nás. Ti, kdo ještě sledují televizi se s tím setkávají dnes a denně v rámci propagandy, kterou razí sociální média a tak nás asi nepřekvapí, že tyto praktiky se šíří napříč všemi odvětvími a nevyhýbají se ani těm, kdo se tváří, jako by facilitovali vědomí.
Co když vůbec není na nás, snažit se zachraňovat ty, kdo se ještě nechávají ovlivnit a dostávají se tak chtě nechtě do vleku cizích energií?
S čím jsem se za deset let s Access Consciousness setkala opakovaně je fenomén: „Dojte ti to, až ti to dojde.“
Kolikrát jste si už vybrali nechat se zbrzdit, aby vám konečně doteklo, jak důvěrně už tuto energii znáte a že už nejste ochotni nechat se nadále programovat, nechat si lhát a následovat druhé?
Během své dráhy AC facilitátorky jsem byla svědkem nesčetně podobných procitnutí svých i těch kolem.
Co můžeme udělat pokaždé je položit otázku…
Svého času mi takto jediným klínem* otevřela oči moje mentorka Dr. Crisp, když jsem před mnoha lety básnila o svém Access kolegovi, našem společném známém. Ona se na mě jen podívala a suše utrousila: „A ty si myslíš, že on je vědomější než ty?“
V mém světě to spustilo lavinu uvědomění a za podobná uznání bez potřeby vysvětlovat, jsem jí dodnes nesmírně vděčná.
Jak vlastně poznat, zda v daný moment víte co víte anebo si myslíte, to co chce někdo druhý, abyste si mysleli?
To, jestli s vámi někdo sdílí větší možnosti anebo vás programuje na váš úkor k prospěchu svému poznáte jasně po energii v momentě, kdy se přestanete fixovat na slova a jdete za ně.
Jak říká Gary Douglas, zakladatel Accessu: „Rozdíl mezi tím, co lidé říkají a tím co si myslí je fenomenální, jakmile jim začnete nahlížet do hlavy namísto, abyste naslouchali slovům, naprosto to změní vaši perspektivu na život.“
Jak často jste se už nechali „oblbnout“ jen proto, že argumenty druhých k vám byly propelovány s takovou intenzitou, že by vás ani nenapadlo, že to, co se vám snaží vnutit, je jen strategie navržená k tomu vás ovládnout?
Jakmile začnete rozeznávat mezi tím, co je autentické a vytváří pro vás lehkost a prostor a tím, co pro vás neplatí, jakmile začnete naslouchat sami sobě, namísto svým démonům, otevřou se vám úplně nové možnosti.
A tam teprve začíná vlastní tvorba a následně skutečná spolutvorba, kde si energie různých bytostí mohou přispívat, skládat se a podporovat navzájem.
Do té doby se jen vezete, aniž byste řídili anebo měli možnost volby.
A možnost volby je ta jedna věc, kterou vám nikdo nemůže vzít, ale ani vnutit.
Sama jsem toto objevovala postupně a pokusů využít mě, zastavit a nebo alespoň zbrzdit bylo nespočet. Jakmile si, ale vybíráme vědět a naším záměrem je podporovat vědomí, získáme partnera pro život, který má neustále naše záda, bude nás podporovat, inspirovat nás a počítá s námi.
Jaké to bude vybrat si sebe, naslouchat tomu, co víte VY, ptát se po svých vlastních talentech, používat své kapacity, generovat tak svůj vlastní život a získat možnost spolutvořit s těmi, kdo vás uvidí a budou skutečně uznávat?
*Klín nebo anglicky wedgie říkáme v AC krátkému tvrzení nebo otázce, která nás přiměje začít se ptát na věci, na které jsme se do té doby nikdy nepodívali a změnit naše postoje na ně.
Ironicky v češtině „valit klíny do hlavy“ vede právě k opačnému efektu, kdy se necháme přesvědčit k něčemu, co nevytvoří více pro nás.