Takto to pro mě před devíti lety začalo:
Seděla jsem v soukromé praxi své učitelky tai chi Marieke a cítila se zmatená a pořádně naštvaná.
“Jak je vůbec možné, že se mi to stalo? Podobnou zkušenost jsem neměla měsíce, možná dokonce roky. Tohle opravdu nebylo na pohodu. “
Byla jsem frustrovaná, zklamaná, připadala jsem si jako hadr na zem.
“Jak mohu zabránit tomu, aby se v budoucnosti neopakovalo? Jak se mi to vůbec mohlo stát teď?”
Budoucnost – minulost – budoucnost – minulost – budoucnost – minulost …
Myšlenky v mé hlavě měly dostihy… A já utahaná – naštvaná – podrážděná.
Moje mysl (brilantní jako vždy) už přišla na to, že mi bude trvat nejméně 3 týdny, než se s tímhle budu schopná vyrovnat.
Naštěstí mě Marieke požádala, abych si lehla, a navrhla pracovat s mým tělem namísto mé hektické mysli! Neměla jsem nejmenší ponětí, co bych měla očekávat, jen jsem si lehla a trochu jsme si u toho povídaly o mém včerejším zážitku.
Někde v polovině sezení jsem si uvědomila, že už nejsem napružená a začala jsem se cítit uvolněně.
Na konci mě požádala, abych si vzpomněla na problém, se kterým jsem přišla:
„Jak je ti teď?“
K mému naprostému úžasu jsem si už nemohla vzpomenout, v čem byl ještě před 40 minutami zakopaný pes. Všechno to bylo pryč a místo toho jsem vnímala jen klid a mír!!!
Neskutečná věc!
Nemluvě o tom, čeho jsem si byla v ten samý okamžik vědomá: “Tohle odešlo nadobro!”
Samozřejmě mě tohle zaujalo, a tak když se brzy nato naskytla příležitost naučit se Acess Bars, neváhala jsem ani minutu.
Zní to příliš dobře na to, aby to mohla být pravda?
Taky mi to tak připadalo.
Teď o devět let později můžu říct jediné: Funguje to, ale nemá smysl o tom poslouchat anebo číst, je třeba vyzkoušet to na vlastní tělo.
Můj život, vnímání a realita se stále více harmonizují, čím déle se zabývám touto modalitou.
Nikdy bych si nedokázala představit, kde budu za devět let. O kolik šťastnější, radostnějsí a snazší může být můj svět.
Byli byste ochotni si věnovat jednu hodinu na to, abyste změnili celý svůj život?