Tento citát Byron Katie kdysi dávno přitáhnul mou pozornost a ještě pořád se mi pravidelně vybaví během facilitace a i v „běžném“ životě při setkání s nejrůznějšími osobami, které nevidí a jakoby neměly jinou možnost tvorby, než pokaždé skončit v hlubokých zajetých kolejích sebelítosti a vynucování si náklonnosti, pozornosti a pomoci pravě z pozice oběti.
Faktem je, že mám bohatství zkušeností s touto „ulepenou“ a zoufalou energií, vždyť se s ní v různých formách a intenzitách setkávám už od malička. Štěstím je, že jsem v tom zvlášť v posledních letech získala jasno a nebývalou lehkost.
Dostáváte se občas do vleku těm, kdo s vámi sdílí své příběhy, ve kterých trpí? Omlouváte chování druhých, protože to přece měli v životě tak těžké? Aktivuje se váš distrakční implantát* lítosti častěji než je pro vás zdravé a dostává vás to do pozice, kde nemáte jinou volbu než soucítit s těmi, kdo s vami sdílí svůj srdceryvný osud?
Není zajímavé, že Ti, kdo sami něco dokázali, ač často neměli snadnou životní cestu, nepoužívají svůj osud k tomu ovládat ostatní a dostat z nich více? Prostě se někde odrazí, zvolí si směr a tvoří z energie uznání své vlastní vnitřní síly, nikoliv na úkor druhých.
Jak si poradit s případy těch, kdo se staví dobrovolně a často se zápalem do role oběti? Těmi, kdo spoléhají na to, že takto získají to, po čem touží?
Pochopitelně je situaci možno změnit jen tehdy, kde si to dotyčný je ochoten vybrat a ve spoustě případů to nebude ve vaší moci. Dokážete s tím mít lehkost a vidět druhé vybírat si proti sobě a tím často i proti druhým?
Pokaždé můžeme druhým nabídnout jinou možnost. Vybrat si musí každý sám za sebe.
Vlastní sílu a potenci nebo pozornost a energii druhých výměnou za citové vydírání.
Vše čím jsme prošli je naše volba a naše vlastní tvorba.
Víte, že není třeba omlouvat druhé, kde se k vám chovají nehezky jen proto, že své životní zkušenosti používají jako arzenál?
Jaké to bude vědět si rady s těmi, kdo sebe a tak i vás staví do role oběti?
Tesim se