Jak jsem tvořila, aniž bych věděla, že tvořím.🤷
Před rokem, v době, kdy jsem hltala první videa Ivy Faber na you tube, jsem se rozhodla, že si pořídím auto. Byla to nutnost a byla silnější, než celoživotní fobie z řízení. Řidičský průkaz čekal na tuto chvíli 20 let. Můj účet nepočítal s takovou investicí.
Věděla jsem, že se mám ptát, finanční limity frakovat, hlavně vesmíru nediktovat podmínky. Všechny ty prostředky jsem prováděla s určitou nedůvěrou. Nebyla tam ta jistota, že tvořím. Ještě jsem jí neuznala. A přesto se mi dnes tají dech, jak všechno klaplo.
Bylo to hodně napínavé a hodně zábavné a výsledek je autíčko, které jsem kdysi “záviděla” kamarádce. Za krásnou cenu, přesně takovou, za kterou jiná kamarádka své auto pořídila a já jí “záviděla”, že měla takové štěstí. Dnes vím, že to nebyla závist, ale TA energie..
Pak už stačilo jen uznat, že ten strach, co mám, když beru klíčky do ruky, je jen vzrušení.😄
Ano, leckdy tvoříme jen tak mimochodem. A uznání toho všeho je zlatý rám.
Autor: Jiřina Kočudáková