Sním, či bdím?

Jééé! To už je deset hodin? Tak to se mi už dlouho nestalo.

První zpráva, která přichází hned v momentě, kdy zapnu mobil je od Honzy: „Krásné ráno, jak ses vyspala?“ Jen ještě nevím, haha, musím rozlepit oči!

Honza je v parku, ale kde jsem doteď byla já?

Aha, tak překvapivě tam byla také příroda a hlavně spousta z vás! Vůbec se nedivím, že se mi nechtělo vstávat. Access trénink, který jsem facilitovala, zasazený do přírody, kde spousta z nás i nocovala.

Nemohla bych požádat o lepší sen.

A jsem šťastná, že toto není jenom sen. Setkání s vámi jsou pro mě naplňující, ráda poznávám nové tváře a ráda poznávám nové životní příběhy. Jak úžasné, že jsem se za poslední necelé 2 roky seznámila v České republice a na Slovensku se stovkami nádherných, bláznivých humanoidů, které stejně jako mě, chytil Access?

Co chytá na Accessu mě, co mě vtáhlo hned od začátku a zatím nepouští je úroveň a rychlost změny, která je možná. Moc dobře si pamatuji, jak jsem se dříve byla schopná plácat v problémech, které má mysl považovala za tak důležíté a jsem šťastná, že tohle je hudbou dávné minulosti.

Tvorba, kterou mi umožňuje Access, tvorba, která dává smysl a daleko přesahuje hranice mého osobního života je pro mě naplňující a jsem nesmírně vděčná, že na svých cestách zpátky tam, kde jsem vyrůstala mohu sdílet tyto skvosty v podobě Access prostředků, procesů a postřehů i s vámi.

Jsem zvědavá kde se setkáme příště!!