“Kůň přivázaný ke sloupu jen těžko získá na rychlosti.”
indiánské přísloví
Přivázaná ke sloupu, navíc na hodně krátké uzdě jsem si připadala v projekční kanceláři známé zlínské firmy, kde jsem se ocitnula po ukončení vysoké školy.
Zoufale mě to nebavilo.
Celé mé okolí předpokládalo, že se budu zabývat stavebním inženýrstvím, rodiče byli ještě patřičně hrdí na červený diplom, se kterým jsem teprve nedávno skončila školu a kolegové se mnou byli spokojení…
Ten sloup byl pevný a těžký a byl hlavně v mé hlavě.
Přece je nezklamu, přece s tím nemůžu seknout…
Naštěstí tah nových možností, dobrodružství a nepoznaného byl mnohem silnější a tak jsem po dvou letech opustila naposledy dveře tohoto podniku a vykročila do neznáma.
Přestěhovat se do Holandska bylo v očích mnohých extrémní rozhodnutí. Byla to volba, která umožnila celý řetězec dalších voleb, díky kterým teď vím co vím a můžu facilitovat to, co facilituji s naprostou lehkostí.
Rozdíl mezi českou a holandskou kulturou, podnebím, mentalitou je jako nebe a dudy. Ani jedna z nich není lepší nebo horší, jsou prostě naprosto odlišné.
Můj přesun sem a spousta situací, ve kterých jsem se vyskytla právě díky tomu – zkušenosti získané v prostředí, kde staré referenční body jsou naprosto k ničemu, vyostřily mé vnímání a daly mi naprostou důvěru v sebe a jistotu v tom, že si poradím s čímkoliv.
Navíc jsem právě díky mému přesunu sem objevila Access Consciousness mnohem dříve než docestoval přes jazykovou bariéru do ČR. Ve skutečnosti mi to umožnilo jej do ČR importovat.
Vůbec nechci domýšlet co by se dělo, kdybych zůstala uvázaná k tomu pomyslnému sloupu povinností, vztahů, závazků a smluv.
Moje tělo nebylo šťastné a dříve nebo později by mi to nepochybně začalo hlasitě dávat najevo.
Z úhlu pohledu této reality bylo rozhodnutí se urvat naprosto extrémní a ustát si jej vyvolalo u mnoha těch kolem mě spoustu intenzit.
Přesto jsem věděla, že to je krok, který musím udělat, že chodit do práce, usadit se a mít děti přijde časem anebo ne, že to, co se ode mě čeká není směrodatné a že můj život netvoří projekce okolí, ale moje volby.
Pro každého z nás je lehkost a radost někde jinde, jakmile se však uvážeme anebo necháme uvázat ke sloupu, který nás brzdí, nemůžeme čekat, že se pohneme vpřed.
Co když všechny podobné sloupy toho co musíme a toho, co naopak nejde, používáme sami hlavně k tomu zabrzdit se a nehnout se z místa?
Jaký bude váš život jakmile jim dáte sbohem?