Trauma si vybere za nás, tam, kde si sami nevybíráme
Když se druzí nedokáží omluvit poté co vám ublížili,
když poruší slib a nikdy nenapraví následky svých činů,
často čekají, že jim autoomaticky odpustíte a zapomenete co se stalo,
aniž by byli ochotni se k tomu vrátit,
podívat se na to, co vám ublížilo a převzít za to zodpovědnost…
Můžete si být jistí tím, že se stejná situace bude opakovat.
Můžete si být jistí tím, že vás nevidí jako partnera nebo partnerku,
ale využívají vaši energii a prostor, tam, kde jim chybí vlastní zdroje.
Zdravý vztah – osobní, pracovní, partnerský, romantický nebo rodinný vyžaduje dvě osoby ochotné komunikovat a být přítomné
ne pro své staré trauma, které je nutí fungovat zkratovitě,
ale proto co se odehrává ve vztahu.
Vše je možno řešit a trauma je možno pustit a transformovat,
nicméně nic nemůžeme vyřešit za druhou osobu, která si řešení nevybírá.
Absence omluvy, nedostatek otevřené komunikace a chybějící přítomnost a citová podpora by měly být v každém vztahu varovnými signály hned od samého začátku.
Uvědomit si svou roli v udržování této dynamiky je pro každého empata prvním podstatným krokem k tomu začít si vybírat sebe a tvorbu života, kde se počítá i s nimi.
Zahrnout sebe do tvorby své reality není pro jedince orientované empaticky samozřejmé a to je tam, kde se mohou stat obětí těm, kdo kalkulují s jejich dobrosrdečností.
Zodpovědnost za to, komu k sobě umozňujeme přístup je pokaždé na nás a to nám dojde hned, jakmile nám to dojde…
Co když žádná investice, která otevře v našem životě více vědomí není zbytečná?