Před několika týdny jsem se zúčastnila prvních tělesných procesů. Jak jsem se tam dostala? Moje mamka mi přečetla pozvánku a řekla, že když si to četla, měla pocit, že je to pro mě šité na míru…
….
Byla jsem zrovna ve fázi, že mi za chvilku konečně skončí můj dlouholetý boj se školou a čím víc se to blíží, tím víc mám pocit, že už je načase, abych byla schopná odpověď na otázku, co chci dělat a kým chci být… okolí mi velmi rádo pokládá tuto otázku a já nevím, co chtějí slyšet… říkám si, že správná odpověď by byla nějaká, kterou by nejspíše společnost očekávala – studuji peďák, takže půjdu učit, už mám vybranou školu, od září ze mě bude učitelka. Je to pro mě přínosem? Moje já mi říká nikoliv… moje já mi říká, že chci tvořit, že se chci realizovat a že nechci plnit očekávání společnosti, ale ty soudy…ach ty soudy, které mě tak limitují. Jak se jich zbavím? A co to neustálé „nevím“ na otázku „Co chceš dělat“? Jak se toho zbavím a jak zjistím, co chci dělat, aby mě to naplňovalo a já byla happy? Je tady něco, co mi pomůže myslet s lehkostí?
A pak se to stalo… schopnost vlastně vůbec říct něco jiného, než že nevím, se objevila až s nedávnou zkušeností několika barsových terapií, který mi doslova ženou všechen ten bordel z hlavy ven… To prázdné nevím nahradila odpověď „chci tvořit“. Skělý začátek a určitě krok vpřed, ale co je tady možné? Jak to může být ještě lepší? Ptát se na místo toho, abych hledala stále odpovědi, zdá se být těžké, ale zároveň osvobozující… Na tělesných procesech jsem okusila více, zažila jsem atmosféru, která mi doslova vnesla energii a radost do žil…chtěla jsem běhat, běhala jsem… chtěla jsem se smát a smála jsem se, cítila jsem spokojeně a na správném místě. Co je tedy přínosem?
Přínosem je naučit se ptát, naučit se dovolit si úspěch, radost, dělat to, co mě baví a nemyslet přitom na to, že mě budou ostatní soudit. Přínosem je změnit úhel pohledu na samu sebe a na to, jak nahlížím na svůj svět. Já přeci nejsem otrokem svého života, já jsem jeho tvůrcem. Jsem na začátku, ale chci se učit a mám pocit, že jsem našla nástroj, který mi pomůže tvořit můj život takový, jaký bych si přála.
….
Let´s do it.
Autor: Tereza Fohlerová