“Co jste učinili tak životně důležitým, cenným a skutečným na řádu toho být správný, dobrý, dokonalý a perfektní rodič, že vám to brání ve vytvoření chaosu, který by vám umožnil, aby vás vaše děti skutečně měly rády až vyrostou?” Toto je jedno z čisticích prohlášení mého posledního webináře a jedno z mých nejoblíbenějších čisticích prohlášení vůbec.
Kolikrát se snažíme být dokonalí a “vychovávat” namísto toho, abychom viděli, že před námi stojí, v osůbce našeho dítěte, nekonečná bytost, která má své vlastní vědomí, svůj vlastní pohled na věc a své vlastní volby. A které by přispělo více než cokoliv jiného právě to, je uznat.
Během tohoto posledního webináře jsem si znova uvědomila, jak „špatná matka“, z úhlu pohledu této reality, opravdu jsem a kolik lehkost a radosti mi to přináší. A nejenom mně, také mým dětem a našemu vzájemnému soužití.
Jak se to prakticky projevuje: Nenutím je jíst to co nechtějí, nenutím je dělat to co nechtějí, ukazuji jim, že mají v každé situaci na výběr a to, co ta která volba pravděpodobně vytvoří. Nedělám je menší ani hloupější, mluvíme na rovinu. Mám z nich radost a dávám jim to najevo. Zahrnuji je do voleb, které se jich dotýkají. Počítá se s nimi.
Chovat se k dětem tak, jak se měli chovat k nám, ne tak jak se k nám chovali… Jaké by to bylo?
Role, ze kterých, aniž bychom o tom věděli, ve vztazích fungujeme, ať už jsou to vztahy partnerské, rodinné či vztahy na pracovišti, nám často brání vidět, kdo vlastně stojí před námi a co by bylo skutečně přínosem. Přitom většina těchto zajetých vzorců, nikdy vlastně nebyla naše a jen jimi kopírujeme nějaké zažité představy někoho, kdo je pravděpodobně také převzal někde jinde.
Je čas pro to, začít vytvářet vztahy s vašimi dětmi ne tak, jak jste to někde ojeli i s kopírákem, ale tak, aby to přinášelo opravdovou lehkost, radost, prostor, uznání a možnosti do budoucna?
Jaké by to bylo vidět své potomky, vnímat je a jejich schopnosti, dary a talenty bez cizích filtrů a vytvářet společenství s nimi, které vám zaručí to, že vás budou mít rádi, uznávat a rádi potkávat poté co dospějí?
Autor: Ivana Faber, CF