S Oscarem pracuji přes 2 roky.
Známe se mnohem déle, před sedmi lety se objevil na jednom z mých prvních tréninků MTVSS a potom ještě na pár kurzech tělesných procesů. Ale bydlela jsem na druhé straně Holandska, on neměl auto, řešil sám různé složité životní situace a zaválo ho to zase někam jinam…
Po šesti letech od tohoto prvního setkání, na kterém jsem si nemohla nevšimnout lehkosti, kterou mělo jeho tělo pro energetickou práci na druhých se znova objevil na tréninku.
A pak se začal objevovat pravidelně.
Na první pohled bylo evidentní, že je s ním „něco jinak“, ale svou diagnózu (nebo spíše celou jejich posloupnost) na mě vysypal až o pár měsíců později, když mi to nedalo a zeptala jsem se. Možná ho překvapilo, že jsem necouvla, s podobnou reakcí se už setkal častěji a v podstatě ji v té době dříve nebo později více méně předpokládal a svým postojem i tvořil.
Patrné bylo, že by rád věci jinak, ale taky, že nejspíš už ani nedoufá, že by se mohly změnit.
Způsob jakým zakoušel život v té době odpovídal jeho diagnóze a nejdříve se zdálo složité najít způsob, jak iniciovat změnu.
Každý progres vyvážil velmi rychle další strmý propad.
Zpětně jsme spočítali, že za první rok naší spolupráce nebyl pět měsíců z dvanácti schopen kontaktu… Kontaktu se sebou, s lidmi kolem něj a tak ani se mnou, jeho facilitátorkou.
Přesto se po čase vracel. Někdy po pár týdnech, někdy po pár měsících, pokaždé s provinilým výrazem, ale s novou důvěrou v to, že i pro tento poslední „úlet“ budu mít dovolení.
Občas měl i „dobré dny“, dny kdy bylo evidentní, že se v jeho těle alespoň občas vyskytuje inteligentní, vnímavá, citlivá bytost s obrovským rozhledem a vhledem.
V době, kdy se cítil lépe komunikoval o svém dětství, mládí, současné situaci.
Na některé věci bylo vidět, jiné zůstávaly za oponou.
Nejdřív to vypadalo, že občas mluvím s celou skupinou nebo desítkami různých osob, po čase jsem začala rozeznávat jednotlivé energie a to umožňovalo snazší orientaci a komunikaci.
Když si vás někdo, kdo nemá v životě lehkost, pustí „k tělu“, může to být proto, že vám důvěřuje, že mu kontakt s vámi dává naději.
U práce na podobných diagnózách je třeba notná dávka dovoleni a spoleh na to, co vnímáte a víte. Ochota být v otázce.
V současné době, po dvou letech používání Access prostřeků má Os mnohem větší lehkost v každodenním životě, což se pozitivně promítá do vztahu s jeho dětmi.
Jeho blízcí oceňují jeho stabilnější energii. Propady, které trvaly až několik měsíců se ještě objevují, ale díky včasnému nasazení Bars a ochotě mít to jinak, vyšumí za den nebo za půl dne.
Tam, kde ho to dříve „odstřelilo“ je momentálně schopen si zachovat přítomnost navzdory intenzitě.
Pomalu se začíná objevovat volba a s ní tvorba… Něco, co před dvěma lety bylo zcela nemyslitelné.
Co vše je ještě možné?
Soudit je jednoduché… věci se jeví určitým způsobem a ti, kdo se v životě už mnohokrát zklamali často automaticky vytvářejí situace podobné těm, které už znají. Mají pro to nejrůznější mechanismy, které je třeba objevit, oslovit, opustit, změnit…
Nejde to samo a občas je to mravenčí úsilí.
Ve zpětném zrcátku to dává smysl.
Pro mě coby facilitátorku zajímavá zkušenost, která nabízí vhledy do oblasti zatím ne až tolik prozkoumané.
Aniž bych chtěla zacházet do detailů vzniku nebo tvorby podobných mentálních diagnóz, můžu napsat, že práce s tím, co se jeví jako lidská psychika mě fascinuje už od malička, stejně jako vše, co se přitom odkrývá ve světě, který není vidět.
Už v rámci rodiny jsem se setkala s nejrůznějšími záležitostmi, některými diagnostikovanými, jinými sice ne, ale to jim neubíralo na intenzitě.
Ve skutečnosti se každý z nás s podobnými záležitostmi pravidelně setkává ve svém okolí. To co často uklidíme pod hlavičku blbé nálady nebo emocí bývá vědomí nebo projevy komunikace s entitami, jen většinou (naštěstí) v menším extrému.
Všechno je opakem toho, jak s to jeví a nic není opakem toho jak se to jeví… ti, kdo nám možná přijdou nejméně stabilní mají často nesmírně otevřené schopnosti vnímat, se kterými si zatím neví rady.
Díky prostředkům Accessu pro práci s vědomím a entitami je možno posílit i tyto jedince v tom, co vědí a dokáží.
Co tady vnímám?
Čeho jsem si vědomá?
Co anebo kdo se se mnou snaží komunikovat?
Kde jsem v tom já a jaká je moje realita?
Pár otázek, které mohou být přínosem v každodenních situacích…
Jaké to bude uznat, že s námi není nic špatně? Vědět, že víme a používat to, co víme ve svůj prospěch namísto proti nám?