O radosti vděčnosti a přijímání

O radosti vděčnosti a přijímání

Víckrát už jsem mluvila o tom, že nám tady v parku sídlí menší kolonie papoušků (odborný český výraz je určitě jiný, jsou to větší zelení ptáci, asi třikrát tak velcí jako kanárek). Když jsem kdysi zpozorovala venku v zimě prvního, dlouze jsme se na sebe dívali a já uvažovala, komu asi uletěl a jak to venku zvládne a jestli najdu způsob, jak mu pomoct. Pak se jich postupně objevovalo stále více a mě došlo, že jsou tady teď doma a moje obavy o jejich přežití byly zbytečné.

Miluji jejich radostný křik, když letí s celým hejnem a jejich exotickou siluetu proti obloze když přistávají. Když facilituji online SOP často přiletí a houpou se na větvi, odkud je vidím.

Víme o sobě.

Před několika měsíci jsem na deset dní vycestovala a po mém návratu se po papoušcích jakoby slehla zem. Už jsem měla za to, že se přestěhovali a že je hned tak neuvidím a chyběl mi jejich radostný výraz. Pak se zničehonic ukázali znova, ale v dvojnásobném počtu. Jeden, jakoby mě zpozoroval a přivolal celé hejno, kde tentokrát byli i malí, letošní.

Došlo mi, že skutečně komunikujeme, že se nemůžu na týden sebrat a odjet bez rozloučení, to se prostě nedělá. Takže tentokrát jsem jim před odjezdem řekla, že odlítám na týden a budu zpátky a že se na ně už zase těším.

A co na to mí zelení známí?

Včera při mém návratu tady v Alkmaaru byla zima a pršelo, rozhodně ne počasí na procházku, z parkoviště k našim dveřím je to maximalně minuta. Jaké bylo moje překvapení, když ještě než jsem stihla zavřít dveře od domu slyším hlasitý křik a přilétá osm krasavců, oblétají pomaleji než jindy náš dům a jeden z nich se s hlasitým pokřikem dokonce zastavil nad naším vchodem ve vzduchu, aby dokonale rozptýlil všechny mé pochybnosti o tom, že tohle může být náhoda.

Jak úžasné přivítání.

Neskonalá vděčnost za dar, kterým tihle malí kamarádi jsou pro můj život a kterým je pro mě Země a příroda ve velkém.

Jaké dary malé i velké jsou tady pro nás, kolik jich přijímáme a o kolik více jich ještě kolem nás čeká?

Krásný den!

Autor: Ivana Faber

6 odpovědí na “O radosti vděčnosti a přijímání”

  1. Krása…miluju.kdyz můžu chodit v lese.kdyz zapadá slunce.kdyz vidím v noci hvězdy nademnou.kdyz vidím moře.kdyz jdu kolem řeky.kdxz si můžu lehnout u rybníka….a ještě víc jsem si tohle uvědomila na zoomu o naší planetě…jsme její součástí…děkuji a cítím vděčnost a děkuji

  2. Úžasné….vnímala jsem tam z vašeho prostoru radost tvou i jejich….Dojalo mě to že i já chci vlastě dělat všem radost 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *